Investiční strategii můžeme zvolit podle toho, zda v evropské (i světové) politice a ekonomice předpokládáme období oteplování, nebo naopak ochlazování.
Moc nevěřím tomu, že nás skutečně čeká období „oteplování“, ale spíše předpokládám, že se „ochladí“. Znamená to, že v Evropě nevyřešíme problémy typu ukrajinské krize, stagnace ekonomik, vysokou nezaměstnanost a zadluženost států a na straně druhé, bude pokračovat stagnace, nebo jen mírný růst cen ropy. Příjmy ruského nebo saúdského státního rozpočetu z velké části závisejí právě na tom, kolik a za jakou cenu prodají ropu a zemní plyn. A to zdaleka nejsou jediné země, které na prodeji obou komodit závisejí. Analytici spočítali, že například Írán by k vyrovnanému rozpočtu potřeboval, aby ropa stála 130 dolarů za barel, Venezuela 160, atd. Bude-li stagnace cen ropy a zemního plynu pokračovat několik dalších měsíců, vynoří se ve světě nová ohniska napětí, zejména pak ve Venezuele, Mexiku, Íránu, Islámském státu a nejspíše i v Rusku. Mohou vzniknout nejen lokální konflikty, ale hrozí i nová vlna uprchlíků do Evropy.
Zaplavení Evropy přistěhovalci může být ještě znásobeno postupným vysušováním severní Afriky a Blízkého východu. Stačí, přijdou – li po sobě dva suché roky spojené s neúrodou, nastane hlad a jejich obyvatelé se budou snažit dostat se do Evropy za každou cenu. Nepříjemná, na této zejména muslimské imigraci je skutečnost, že státy jako Německo, Francie a Anglie už dnes mají podíl muslimského obyvatelstva okolo 10 a více procent, takže nemají dostatečnou „rezervu“ na přijetí dalších. Případná tsunami uprchlíků na náš kontinent EU naprosto rozloží.
Investoři do nemovitostí (a nejen oni) musí dnes hledat mnohem exotičtější destinace, než tomu bylo v minulosti (Londýn, Paříž, New York). Nejkonzervativnější investicí je koupě zemědělské půdy, zdrojů vody a lesů. Jíst i pít se musí za všech okolností, takže investovat do půdy a vodních zdrojů je investicí do vlastního přežití i v případě války v Evropě. Sama se tu nabízí Latinská Amerika (Brazílie, Chile, apod.). Výhodnou investicí mohou být i kokosové plantáže a týkové lesy (Sri Lanka a další asijské země). Bohatí investoři dnes skupují farmy na (bezpečném) Novém Zélandu. V rámci vyspělé Evropy bych doporučoval koupit půdu například ve středním Portugalsku či Španělsku.
Pro ty, kdo chtějí zůstat v Evropě, je pro trvalé bydlení nejlépe investovat do zemí ve čtyřúhelníku Německo, Rakousko, Švýcarsko a Holandsko. Horské nemovitosti je výhodné kupovat od severní Itálie, přes Rakousko a Švýcarsko až po Francouzské Alpy. Nemovitosti pro letní rekreaci doporučuji kupovat zejména ve Španělsku a Portugalsku.
Z „exotičtějších destinací“ doporučuji pozornosti laskavého čtenáře Turecko (zde zejména Izmir a Kusadssi), Indonésii (Jakarta), Austrálii (Sydney), Indii (Mumbai), Maroko (Tanger, Agadir), Brazílii (severovýchodní region), Spojené arabské emiráty (ne Dubaj, ale spíše Abu Dhabí) a Keňu (Nairobi).
Důležitou oblastí realitních investic jsou komerční nemovitosti. Ty bych nekupoval samy o sobě, ale v rámci firem určených na prodej. Jinými slovy doporučuji nakupovat buď celé, nebo části fungujících firem. „Exotickým“ tipem je v Evropě například Srbsko. Srbská ekonomika, zotavující se pozvolna z ekonomické recese, bude v následujících letech těžit z ekonomické transformace a postupné konvergence k úrovni Evropské unie, se kterou začátkem roku 2014 zahájila přístupové rozhovory. Srbsko zároveň dosáhlo ohledně podpůrných finančních prostředků dohody s Mezinárodním měnovým fondem, která pomáhá stabilizovat externí nerovnováhu a zároveň zavazuje Srbsko k výrazným reformám v oblasti fiskální a strukturální. Je třeba podotknout, že rizikem zůstává pokračující vysoký deficit běžného účtu a zároveň rozpočtový schodek v případě, že se nepodaří naplnit očekávání fiskální konsolidace a spolupráce s IMF. Na Balkáně bych dále zvažoval i Slovinsko a severní část Chorvatska (Istria, Rijeka – Kvarner). Výhodně koupit firmu, nebo její část (včetně komerční nemovitosti) budete moci koupit i v Řecku a Turecku.
A co říci na závěr? Vím, že jsem čtenáře asi příliš nepotěšil, ale platí-li dnes něco, pak je to především opatrnost! Dnes, jak nikdy v minulosti, platí pravidlo – „safety first“.